| Přísloví 28 |
| 1 | Utíkají bezbožní, ač jich žádný nehoní, ale spravedliví jako mladý lev smělí jsou. |
| 2 | Pro přestoupení země mnoho knížat jejích, ale pro člověka rozumného a umělého trvánlivé bývá panování. |
| 3 | Muž chudý, kterýž utiská nuzné, podoben jest přívalu zachvacujícímu, za čímž nebývá chleba. |
| 4 | Kteří opouštějí zákon, chválí bezbožného, ale kteříž ostříhají zákona, velmi jsou jim na odpor. |
| 5 | Lidé zlí nesrozumívají soudu, ti pak, kteříž hledají Hospodina, rozumějí všemu. |
| 6 | Lepší jest chudý, kterýž chodí v upřímnosti své, než převrácený na kterékoli cestě, ačkoli jest bohatý. |
| 7 | Kdo ostříhá zákona, jest syn rozumný; kdož pak s žráči tovaryší, hanbu činí otci svému. |
| 8 | Kdo rozmnožuje statek svůj lichvou a úrokem, shromažďuje tomu, kdož by jej z milosti chudým rozděloval. |
| 9 | Kdo odvrací ucho své, aby neslyšel zákona, i modlitba jeho jest ohavností. |
| 10 | Kdo zavodí upřímé na cestu zlou, do jámy své sám vpadne, ale upřímí dědičně obdrží dobré. |
| 11 | Moudrý jest u sebe sám muž bohatý, ale chudý rozumný vystihá jej. |
| 12 | Když plésají spravedliví, velmi to pěkně sluší; ale když povstávají bezbožní, vyhledáván bývá člověk. |
| 13 | Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství důjde. |
| 14 | Blahoslavený člověk, kterýž se strachuje vždycky; ale kdož zatvrzuje srdce své, upadne ve zlé. |
| 15 | Lev řvoucí a nedvěd hladovitý jest panovník bezbožný nad lidem nuzným. |
| 16 | Kníže bez rozumu bývá veliký dráč, ale kdož v nenávisti má mrzký zisk, prodlí dnů. |
| 17 | Člověka, kterýž násilí činí krvi lidské, ani nad jamou, když utíká, žádný ho nezadrží. |
| 18 | Kdo chodí upřímě, zachován bude, převrácený pak na kterékoli cestě padne pojednou. |
| 19 | Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, nasycen bývá chudobou. |
| 20 | Muž věrný přispoří požehnání, ale kdož chvátá zbohatnouti, nebývá bez viny. |
| 21 | Přijímati osobu není dobré; nebo mnohý pro kus chleba neprávě činí. |
| 22 | Člověk závistivý chvátá k statku, nic nevěda, že nouze na něj přijde. |
| 23 | Kdo domlouvá člověku, potom spíše milost nalézá nežli ten, kterýž lahodí jazykem. |
| 24 | Kdo loupí otce svého a matku svou, a říká, že to není žádný hřích, tovaryš jest vražedlníka. |
| 25 | Vysokomyslný vzbuzuje svár, ale kdo doufá v Hospodina, hojnost míti bude. |
| 26 | Kdo doufá v srdce své, blázen jest; ale kdož chodí moudře, pomůže sobě. |
| 27 | Kdo dává chudému, nebude míti žádného nedostatku; kdož pak zakrývá oči své, bude míti množství zlořečení. |
| 28 | Když povstávají bezbožní, skrývá se člověk; ale když hynou, rozmnožují se spravedliví. |