| Ozeáš 11 |
| 1 | Když dítětem byl Izrael, miloval jsem jej, a z Egypta povolal jsem syna svého. |
| 2 | Volali jich, oni tím více ucházeli před nimi, Bálům obětovali, a rytinám kadili, |
| 3 | Ješto jsem já na nohy stavěl Efraima, on pak bral je na lokty své; aniž znáti chtěli, že jsem já je uzdravoval. |
| 4 | Potahoval jsem jich provázky lidskými, provazy milování, a činil jsem jim tak jako ti, kteříž pozdvihují jha na čelistech hovádka, podávaje potravy jemu. |
| 5 | Nenavrátíť se do země Egyptské, ale Assur bude králem jeho, proto že se nechtěli obrátiti. |
| 6 | Nadto bude trvati meč v městech jeho, a zkazí závory jeho, a sžíře je pro rady jejich. |
| 7 | Nebo lid můj ustrnul na odvrácení se ode mne, a ač ho k Nejvyššímu volají, však žádný ho neoslavuje. |
| 8 | Jakž bych tě vydal, ó Efraime? Jakž bych tě vydal, ó Izraeli? Kterak bych tě položil jako Adamu, podvrátil jako Seboim? Zkormouceno jest ve mně srdce mé, ano i střeva slitování mých pohnula se. |
| 9 | Nevykonámť prchlivosti hněvu svého, nezkazím více Efraima; nebo jsem já Bůh silný, a ne člověk, u prostřed tebe svatý, aniž přitáhnu na město. |
| 10 | I půjdou za Hospodinem řvoucím jako lev; on zajisté řváti bude, tak že s strachem přiběhnou synové od moře. |
| 11 | S strachem poběhnou jako ptactvo z Egypta, a jako holubice z země Assyrské, i osadím je v domích jejich, dí Hospodin. |