| Lukáš 14 |
| 25 | Šli pak mnozí zástupové s ním. A on obrátiv se, řekl jim: |
| 26 | Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sestr, ano i té duše své, nemůž býti mým učedlníkem. |
| 27 | A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem. |
| 28 | Nebo kdo z vás jest, chtěje stavěti věži, aby prve sedna, nepočetl nákladu, bude-li míti dosti k dokonání toho díla? |
| 29 | Aby snad, když by položil grunt, a nemohl dokonati, nepřišlo na to, že všickni to vidouce, počali by se jemu posmívati, |
| 30 | Řkouce: Tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati. |
| 31 | Anebo který král bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prve nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti němu? |
| 32 | Sic jinak, když ještě podál od něho jest, pošle posly k němu, žádaje toho, což by bylo ku pokoji. |
| 33 | Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem. |
| 34 | Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude zmařena, čím bude napravena? |
| 35 | Ani do země, ani do hnoje se nehodí; ale vyvržena bude ven. Kdo má uši k slyšení, slyš. |