| Lukáš 18 |
| 1 | Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati, |
| 2 | Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl. |
| 3 | Byla pak vdova jedna v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým. |
| 4 | A on nechtěl za dlouhý čas. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, a člověka nestydím, |
| 5 | Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne. |
| 6 | I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý. |
| 7 | A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim? |
| 8 | Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi? |
| 9 | I řekl také k některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobě za nic nevážíce, podobenství toto: |
| 10 | Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán. |
| 11 | Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán. |
| 12 | Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu. |
| 13 | Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému. |
| 14 | Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen. |