| Římanům 14 |
| 1 | Mdlého pak u víře přijímejte, ne k hádkám o nepotřebných otázkách. |
| 2 | Nebo někdo věří, že může jísti všecko; jiný pak u víře mdlý jsa, jí zelinu. |
| 3 | Ten, kdož jí, nepokládej sobě za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nesuď, kdož jí. Nebo Bůh přijal jej. |
| 4 | Ty kdo jsi, abys soudil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, anebo padá. Staneť pak; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej. |
| 5 | Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den jednostejný býti. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď. |
| 6 | Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu. |
| 7 | Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá. |
| 8 | Nebo buďto že jsme živi, Pánu živi jsme; buďto že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme. |
| 9 | Na toť jest zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval. |
| 10 | Ty pak proč odsuzuješ bratra svého? Anebo také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou. |
| 11 | Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha. |
| 12 | A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu. |