| Římanům 2 |
| 1 | Protož nemůžeš se vymluviti, ó člověče každý, potupuje jiného. Nebo tím, že jiného potupuješ, sám sebe odsuzuješ, poněvadž totéž činíš, což na jiném tupíš. |
| 2 | Vímeť zajisté, že soud Boží jest podle pravdy proti těm, kteříž takové věci činí. |
| 3 | Zdali se domníváš, ó člověče, jenž soudíš ty, kdož takové věci činí, a sám totéž čině, že ty ujdeš soudu Božího? |
| 4 | Čili bohatstvím dobrotivosti jeho a snášelivosti i dlouhočekání pohrdáš, nevěda, že dobrotivost Boží ku pokání tebe vede? |
| 5 | Ale podle tvrdosti své a srdce nekajícího shromažďuješ sobě hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého soudu Božího, |
| 6 | Kterýž odplatí jednomu každému podle skutků jeho, |
| 7 | Těm zajisté, kteříž trvajíce v dobrém skutku, slávy a cti a nesmrtelnosti hledají, životem věčným, |
| 8 | Těm pak, kteříž jsou svárliví a pravdě nepovolují, ale povolují nepravosti, prchlivostí a hněvem, |
| 9 | Trápením a úzkostí, a to každé duši člověka činícího zlé, i Žida předně, a též i Řeka. |
| 10 | Ale slávu a čest a pokoj dá každému, kdož činí dobré, i Židu předně, a též i Řeku. |