| Římanům 4 |
| 1 | Což tedy díme, čeho jest došel podle těla Abraham otec náš? |
| 2 | Nebo byl-liť Abraham z skutků spravedliv učiněn, máť se čím chlubiti, ale ne u Boha. |
| 3 | Nebo co praví Písmo? Uvěřil pak Abraham Bohu, i počteno jemu za spravedlnost. |
| 4 | Kdožť skutky činí, tomuť odplata nebývá počtena podle milosti, ale podle dluhu. |
| 5 | Tomu pak, kdož nečiní skutků, ale věří v toho, kterýž spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtena víra jeho za spravedlnost, |
| 6 | Jakož i David vypravuje blahoslavenství člověka, jemuž Bůh přivlastňuje spravedlnost bez skutků, řka: |
| 7 | Blahoslavení, jichžto odpuštěny jsou nepravosti a jejichžto přikryti jsou hříchové. |
| 8 | Blahoslavený muž, kterémuž Pán nepočítá hříchu. |
| 9 | Blahoslavenství tedy toto k obřízce-li se vztahuje toliko, čili také k neobřízce? Nebo pravíme, že Abrahamovi víra jest počtena za spravedlnost. |
| 10 | Kterak pak jest počtena? Zdali když byl obřezán, čili před obřezáním? Ne v obřízce, ale před obřezáním. |
| 11 | A potom znamení, totiž obřízku, přijal za znamení spravedlnosti víry, kteráž byla před obřezáním, na to, aby byl otcem všech věřících v neobřízce, aby i jim přičtena byla spravedlnost, |
| 12 | A aby byl otcem obřízky, těch totiž, kteříž ne z obřízky toliko jsou, ale kteříž kráčejí šlépějemi víry otce našeho Abrahama, kteráž byla před obřezáním. |