| Římanům 4 |
| 13 | Nebo ne skrze Zákon stalo se zaslíbení Abrahamovi, aneb semeni jeho, aby byl dědicem světa, ale skrze spravedlnost víry. |
| 14 | Nebo jestližeť toliko ti, kteříž jsou z Zákona, dědicové jsou, zmařena jest víra a zrušeno zaslíbení. |
| 15 | Zákon zajisté hněv působí; nebo kdež není Zákona, tu ani přestoupení. |
| 16 | A protož z víry jde dědictví, aby šlo podle milosti, proto aby pevné bylo zaslíbení všemu semeni, netoliko tomu, kteréž z Zákona jest, ale i tomu, jenž jest z víry Abrahamovy, kterýž jest otec všech nás, |
| 17 | (Jakož psáno jest: Otcem mnohých národů postavil jsem tebe,) před obličejem Boha, jemuž uvěřil, kterýž obživuje mrtvé a povolává i těch věcí, jichž není, jako by byly. |
| 18 | Kterýžto Abraham v naději proti naději uvěřil, že bude otcem mnohých národů, podle toho povědění: Takť bude símě tvé, jakožto hvězdy nebeské a jako písek mořský. |
| 19 | A nezemdlev u víře, nepatřil na své tělo již umrtvené, ješto téměř ve stu letech byl, ani na život Sáry také již umrtvený. |
| 20 | Ale o zaslíbení Božím nepochyboval z nedověry, nýbrž posilnil se věrou, dav chválu Bohu, |
| 21 | Jsa tím jist, že cožkoli zaslíbil, mocen jest i učiniti. |
| 22 | A protož počteno jest jemu to za spravedlnost. |
| 23 | Jestiť pak to napsáno ne pro něj toliko, že jemu to počteno bylo za spravedlnost, |
| 24 | Ale i pro nás, kterýmžto bude počteno za spravedlnost, věřícím v toho, kterýž vzkřísil Ježíše Pána našeho z mrtvých, |
| 25 | Kterýž vydán jest na smrt pro hříchy naše a vstal z mrtvých pro ospravedlnění naše. |