| 1 Korintským 14 |
| 26 | Což tedy bratří? Když se scházíte, jeden každý z vás píseň má, učení má, cizí jazyk má, zjevení má, vykládání má, všecko to budiž k vzdělání. |
| 27 | Buďto že by kdo jazykem cizím mluvil, ať se to děje skrze dva neb nejvíce tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá. |
| 28 | Pakli by nebylo vykladače, nechať mlčí v shromáždění, než sobě sám nechažť mluví a Bohu. |
| 29 | Proroci pak dva nebo tři ať mluví, a jiní nechť rozsuzují. |
| 30 | Pakliť by jinému tu přísedícímu zjeveno bylo, první mlč. |
| 31 | Nebo můžete všickni, jeden po druhém, prorokovati, aby se všickni učili a všickni se potěšovali. |
| 32 | Duchovéť pak proroků prorokům poddáni jsou. |
| 33 | Nebo neníť Bůh původ různice, ale pokoje, jakož i ve všech shromážděních svatých učím. |
| 34 | Ženy vaše v shromážděních ať mlčí, nebo nedopouští se jim mluviti, ale aby poddány byly, jakž i Zákon praví. |
| 35 | Pakli se chtí čemu naučiti, doma mužů svých nechať se ptají. Nebo mrzká věc jest ženám mluviti v shromáždění. |
| 36 | Zdaliž jest od vás slovo Boží pošlo? Zdali k samým vám přišlo? |
| 37 | Zdá-li se sobě kdo býti prorokem nebo duchovním, nechažť pozná, co vám píši, žeť jsou přikázání Páně. |
| 38 | Pakli kdo neví, nevěz. |
| 39 | A takž, bratří, o to se snažte, abyste prorokovali, a jazyky cizími mluviti nezbraňujte. |
| 40 | Všecko slušně a podle řádu ať se děje. |